ODSTRAŇUJ, ODSTRAŇUJ, ODSTRAŇUJ!

Dnešní doba by se klidně mohla jmenovat Doba odstraněných prsních žláz Angeliny Jolie. Tak tuto dobu vnímám, jako dobu, kdy naše „vyspělá civilizace“ dospěla k životu plném odstraňování. Odstraňujeme „nebezpečné“ bakterie, aniž bychom věděli, co jsou zač a jakou plní na této zemi roli. Odstraňujeme nepříjemný zápach a necháme na sebe působit podivnou chemickou sloučeninu, odstraňujeme únavu a zanášíme si své tělo cukry tak, že se ještě více unavíme, odstraňujeme bolest a zakládáme si díky vedlejším účinkům léků na budoucí dlouhodobé nemoci, odstraňujeme nevhodné plody ze své dělohy, protože ač by byly tyto bytosti schopné žít a taky s tím na svět přišli, nechceme my žít s nimi, straníme se „jiných“ lidí, aniž bychom se snažili pochopit jejich odlišnost, a neuvědomujeme si, že nic není podle našich představ. Ale jaké vlastně jsou ty naše představy?

A jsou to opravdu naše představy, nejsou to představy, které nám tak umě a nenápadně podsouvají média? Zamysleli jste se někdy nad tím, proč nám média podsouvají takové představy o životě? O čistém životě bez baktérií, zápachu a bolesti? Dovoluji si tvrdit, že každý člověk má v sobě přirozeně zakódovanou touhu po šťastném životě, samozřejmě že existují výjimky, ale i zde si myslím, že to touha po štěstí je, jen z našeho pohledu poněkud, slušně řečeno podivná. Myslím si, že tato touha pramení ze zkušenosti, kterou jsme již prožili, kterou známe. Proto po tomto stavu plném štěstí tak toužíme. Proto se našemu podvědomí líbí například šťastná a kompletní rodina u oběda, nebo na zahradě. Našemu podvědomí se líbí ten pocit a náš mozek si zafixuje, díky podprahovce z reklamy, že tento pocit budeme mít, AŽ když si koupíme takový krásný dům, nebo AŽ koupím tuto úžasnou polívčičku v sáčku atd. Když své myšlení necháme při tomto zjištění, může se nám stát, že aniž bychom opravdu chtěli, tak si tu polívčičku koupíme a opravdu tím fyzicky na chvíli dosáhneme stavu uspokojení. To celé jsme si způsobili jen tím, že jsme nechali své myšlení nevědomě pracovat a vědomě jsme mu to nevyvrátili, když už jsme se na tu reklamu museli dívat. K tomu si zaneseme tělo chemickými sloučeninami, které nám od pocitu uspokojení velmi rychle pomohou. Žijeme v době velkého stresu a nervových nemocí, a to právě v době, která dává tak velký důraz na inteligenci a myšlení. Myslíme si o sobě, že jsme vysoce inteligentní bytosti, že už nepotřebujeme nic jiného, než vše logicky pochopit. Přitom množství psychických i fyzických nemocí nám ukazuje jak to neumíme, jak vůbec neposloucháme své tělo, svou duši, a necháme se ovládat myšlenkami, místo abychom to byli my, kdo bude mít nad nimi moc. Jak z toho ven? Napadá mě jediné, začít být vědomou bytostí, nevěřit každému žvástu, který uslyším, uvidím nebo si přečtu v médiích. Když si paní Jolie nechala odstranit prsní žlázy, napadlo mě hned v reakci na to, že si asi nechám odstranit mozek, protože bych se tady z toho taky mohla zcvoknout a to bych fakt nechtěla.