Antibiotika, nebo antibiotika?
Myslela jsem na své děti a manžela, přemýšlela jsem jak to tady zvládnou beze mě. Ta představa mě děsila. A v té chvíli se zvedla poslední vlna mého zasunutého Já, které řeklo: “tak to tedy ne! Pokud mám umřít, tak ne takhle a vůbec, ještě nebudu umírat!”
Zachvěl se ve mě malý příval energie, který mi pomohl se zvednout a jít dolů za dětmi. Již delší dobu mi nebylo fyzicky dobře, jedna potíž střídala druhou a nyní se to všechno spojilo a já i přesto, že to vypadalo “jen” na průdušky a pálení žáhy jsem cítila, že je to něco víc. Jakoby mě to vevnitř užíralo. Vždy jsem si dokázala pomoci jen myšlenkami, když jsem cítila výkyvy harmonie v těle, že na mě něco „leze“. Stačilo mi se s nemocí prostě jen tak domluvit a brát to pozitivně a ona za pár dní odešla. Nyní jsem byla na tom tak, že jsem na tuto sebeterapii neměla sílu.
Teď se dělo úplně něco jiného a já pomalu začala tušit, že mě dobíhají nepříjemnosti, se kterými jsem se musela potýkat několik měsíců po tátově smrti, a které jsem občas na „uvolnění“ toho přetlaku řešila alkoholem. Bylo toho mnoho, pohřeb, dědictví, vyklízení bytu, úřady, děti, manžel a ještě organizace akcí ve spolku. Některé věci jsem prostě nepřijala a zatlačila hluboko do nitra. Zrovna já , která lidem radím, aby se nebáli vytáhnout své negativní zážitky napovrch, pojmenovat je a opustit, jsem sama neměla sílu, bylo toho najednou moc.
Ještě jsem pár dnů doufala, že to všechno nějak přejde a odejde, ale když se můj zdravotní i psychický stav začal zhoršovat a rodina mě začala přesvětčovat, že musím jít k doktorovi, tak jsem svolila. Nebyl v tom boj, vlastně se mi ulevilo při pomyšlení, že dostanu nějaká antibiotika a udělá se mi lépe, budu moct zase “fungovat” jak se ode mne očekává. Už jsem si nemohla vzpomenout jaké to je normálně fungovat, mít energii. I když jsem nebyla u doktora šest let a žádného tady v Opavě nemám, řekla jsem si “no co, jestli to tak má být, tak někam zajdu”.
Ten stejný den jsem ještě telefonovala s kamarádkou, trochu jsme to rozebíraly a obě jsme se shodly na tom, že antibiotika nevyřeší podstatu mého problému. Kamarádka mě nabádala, abych zašla za Svaťkou. Byla jsem u ní dvakrát a po hodinové masáži jsem se tenkrát cítila opravdu moc dobře a to nejen na těle, jakoby mi otevřela další dveře v srdci. “Ona dělá celostní terapii pro tělo i duši, mě vždy ohromě pomohla, zajdi za ní”, řekla mi ještě kamarádka na rozloučenou. Slíbila jsem jí, že o tom budu přemýšlet, i když jsem se už smířila s tím, že si dojdu pro ty antibiotika.
Ráno jsem vstala brzy, abych stihla lékaře v sedm hodin a šla obvolávat lokální doktory, kteří byli nejblíže mého bydliště. Nikdo mi to nezvedal, nikdo na mě neměl čas. Tak jsem počkala do osmi a zavolala Svaťce a ona si na mě čas udělala a hned ten den ve 12hodin. Bylo mi jasné, že mě bere místo své pauzy na oběd a byla jsem jí za to vděčná. Vděčnost je mimochodem naše krásná vlastnost, pokud se nebere jako obchodní příležitost, tím myslím, prostě něco za něco.
Zajistila jsem si hlídání dítěte, druhé bylo u babičky a doplazila jsem se na terapii.
Svaťka mi po úvodním povídání, kdy si vyslechla co mě trápí, nasadila na hlavu jakýsi snímač, takže jsem se cítila jako mimozemšťan a napojila mě na přístroj, který začal okamžitě poslušně mimozemšťana zkoumat a skenovat. Projel mě celou mimozemšťanku a tato moje nová identita se ukázala správná, protože to, co mi pak přístroj ukázal, že se děje v mém těle, mě utvrdilo v tom, že o něm opravdu nic nevím. Jak je možné, že nám v těle bují spousty mikroorganismů, kteří nám škodí a my to nevíme ani necítíme?
Jak je možné, že máme záněty v celém těle, ale nevíme to?
A jdeme se uzdravit z něčeho “něčím”, co “zabírá” ale neléčí?
Dostala jsem antibiotika jak jsem rodině slíbila, jen byly přírodní a odcházela jsem s rozhodnutím, že si nasadím tvrdou dietu.
A tak jsem začala tvrdě, ono mi vlastně bylo tak zle, že mě stejně nic jiného nezbývalo. Vysadila jsem všechny cukry a bílkoviny na čtrnáct dní. Šlo to a nemám pocit, že bych nějak chuťově strádala. S přírodními antibiotiky jsem se cítila po už týdnu lépe a za čtrnáct dní přišel konečně ten vytoužený stav a ti co to zažili ví, že nepřeháním, cítila jsem se opět normálně, hurááá.
Tak nějak si uvědomuji, že jsem vždy dokázala všechny disharmonie v těle zachytit a zpracovat je, něco jsem však během tohoto roku pustila, byl to strach a možná to bylo mnoho strachů a ty se mi zhmotnili v mém těle a začali užírat energii. No já jsem to tušila, ale dělala jsem jako nic, ale ono to nejde dlouho dělat jakoby nic, když je to vaše tělo a vaše duše.
Milada
Milada Jašová
Plačte se svými dětmi!
Jednou jsem viděla v jednom americkém filmu srandovní scénku, kde na jedné párty pro děti malý chlapeček spadl, natloukl si a začal brečet. Přiběhla jeho maminka, vzala ho na klín a začala brečet s ním.
Milada Jašová
Proč nejsme (U)spokojeni?
Přemýšlela jsem nad touto otázkou, když jsem pozorovala své děti. Moc ráda je pozoruji a zkouším uhádnout, co zrovna prožívají. Objevili novou věc? Její novou funkci? Zažily nový pocit?
Milada Jašová
Kdy jsme vlastně ztratili sami sebe?
Pozoruji své děti , když si hrají a uvědomuji si jejich pravdivost ve vyjadřování, když něco chtějí, nebo když se jim něco nelíbí. Nepotřebují dlouze přemýšlet nebo spíše vymýšlet, jak to udělat, aby to co chtějí dostali. Samozřejmě si už za tu krátkou dobu, co jsou na světě všimli, že když udělají určitou věc dostanou to, co chtějí rychleji, nebo ji prostě dostanou, ale přesto si nemyslím, že jsou to malí rozmazlení vyčůránkové, které nezajímá nic jiného než jak nás dostat nebo přelstít. To je právě to co mi na tom nesedí. Pořád slyším ze svého okolí, jen abyste je nerozmazlili, nebo si dej pozor, aby ti nepřerostli přes hlavu. Ne to nechápu, jako by děti, které jsou na tomto světě nové a vlastně uvnitř nepopsané tabule, které dychtivě hltají vše kolem sebe, zkoušejí, objevují svět do kterého přišli, měli hlavní úkol nás přelstít? Nebo snad nachytat nás na švestkách?
Milada Jašová
A smrt byla najednou moc blízko.
Takovou chvíli prožívá asi každý člověk jinak. Když mi doktor řekl na prohlídce, že je mrtvé, propadla jsem se do jiné reality, jakéhosi uvnitřnění. Vše bylo naopak, mé já se postavilo do pozoru a to ostatní kolem naprosto zastínilo. Byla jsem jen já se svým břichem, ve kterém se choulila dvě miminka, jedno živé a druhé mrtvé.
Milada Jašová
Kdy jsme vlastně přestali milovat své rodiče?
Můj 2,5 roční syn se ke mně večer při usínání přitulil, vzal mě za ruku a silně mi ji stiskl. Cítila jsem, jak se v celém mém těle rozlévá nádherný pocit mateřské lásky, která stále sílila. Uvědomovala jsem si, že tento cit k němu nikdy nepomine, cit bezpodmínečné mateřské lásky se nikdy neztratí z mého srdce.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Opilý muž si ohříval jídlo a usnul. Policisté se do bytu dostali beranidlem
Dramatickou službu měli dva ostravští policisté. Beranidlem se museli dostat do bytu v obvodu...
Byty Bavorská Ruda
Eisensteiner Mühle, Bavorská Ruda (Alžbětín 1 km), Bavorsko, Německo
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 24
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
autorka webu www.navrat-k-dusi.webnode.cz
předsedkyně Spolku pro rodinu http://spolek-pro-rodinu.webnode.cz/